Z historie i současnosti Poběžovic...

Poběžovice leží nedaleko bavorské hranice na úpatí Českého lesa, asi 15 km od Domažlic. Celkový pohled na město výrazně dotváří poběžovický zámek, jehož osudy jsou úzce spojeny s dějinami poddanského městečka. Mezi majiteli sídla se střídají významné osobnosti, které měly zásadní význam nejen pro rozvoj samotného města, ale hrající svou nezastupitelnou úlohu v evropských politických dějinách.

S první historickou zmínkou o Poběžovicích "Pobiehonicze" se setkáme r. 1359, kdy je vlastní Zdenek z Poběžovic a Starého Herštejna. Jeho sídlo stávalo podle místní tradice v místech dnešní fary. Písemně je poběžovická tvrz prvně zmiňována r. 1419.

V roce 1424 byly Poběžovice na žádost majitele Bohuslava z Horšova povýšeny králem Zikmundem na městečko s týdenním trhem každou sobotu.

Významný zlom v dějinách Poběžovic nasal v r. 1459, kdy městečko s tvrzí získal Dobrohost z Ronšperka. Dobrohost zde sídlil až do konce života (1516), a nechal zde vystavět nejen rozsáhlý pozdně gotický hrad, ale také městský kostel, v němž je dodnes uchován jeho heraldický náhrobek. Značnou péči věnoval také městečku, které nechal opevnit hradbami a baštami a třemi branami. Významná je listina z roku 1502, kterou Dobrohost povýšil Poběžovice na město, daroval mu četné výsady, soudní právo, městský znak a pečeť. V uvedené listině nechal změnit rovněž starší název Poběžovice na Ronšperk "Ramsberg". Ramm znamená ve středověké němčině beran - a právě berana měl Dobrohost ve svém znaku.

Po Dobrohostově smrti zdědil panství jeho nejstarší syn Zdeněk. V roce 1510 byly oba jeho hrady dobyty a obsazeny krajskou hotovostí.. Zdeňkovi bratři prodali potom ronšperský statek Albrechtovi z Gutštejna.

. Dále po několika zhástavních držitelích je roku 1542 i s celým panstvím odkoupeno významným rodem Švamberků. V poběžovickém kostele je doposud záchován náhrobek, který přináší podobu Petra ze Švamberka (1575). Další majitel Petr ze Švamberka se činně účastnil proti habsburské vzpoury. Ještě před bitvou na Bílé hoře obsadilo násilně město i hrad císařské vojsko. Zabavený majetek střídá poměrně rychle nové majitele.Od roku 1682 vlastní Poběžovice Matyáš Bohumír Wunswitz, který byl hejtmanem plzeňského kraje. Na Matyášovo přání vytvořil v Poběžovicích sochař Jan Brokoff dřevěný model sochy Jana Nepomuckého, jehož kamená podoba byla později umístněna na Karlově mostě v Praze. Od Jana Brokoffa pochází zřejmě také socha tohoto světce na náměstí v Poběžovicích. Od roku 1717 se v držení panství střídají další majitelé. V první polovině 19. století za Leopolda Thuna, působil na zámku jako učitel hudby český hudební skladatel Bedřich Smetana. Roku 1846 kupují Poběžovice s nedalekou Pivoní příslušníci severobrahantského rodu Coudenhove, kteří zde sídlí až do nuceného odchodu v roce 1945. Mezi Coudenhovy byly historicky významné osobnosti. Poběžovické panství zakoupil za necelý milion zlatých diplomat rakousko-uherského dvora František Karel Coudenhove. Za manželku měl Marii, pocházející z řeckého rodu Calergi. Starší z jejich dvou synů, Jindřich byl císařským velvyslancem v Japonsku. Zde se také seznámil se svou ženou Mitsu Aoyamovou, kterou si přivezl na poběžovický zámek. Z manželství se narodilo ž dětí a mezi nimi jako druhorozený, ještě v japonském Tokiu Richard Mikuláš Coudenhove-Calergi. Tento šlechtic se stal později duchovním otcem Spojených států evropských - Panevropského hnutí.

                                                                                                                                                   /zdroj - Město Poběžovice - Zdenek Procházka/

 

KOSTELY A KAPLE NÁLEŽEJÍCÍ DO FARNÍHO OBVODU

POBĚŽOVICE

německý název Ronsperg

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

První historická zmínka z roku 1359. V letech 1655-1725 duchovní správa byla vykonávána z nedalekého Meclova. V roce 1781 došlo k obnovení farnosti. Matriky jsou vedeny od r. 1655. Kostel byl původně gotický, založen koncem 15tého století Dobrohostem z Ronspeka. Kostel byl zbarokizován roku 1632. V roce 1902 byla snesena jedna ze dvou věží. Do současnosti je kostel pravidelně využíván ke konání bohoslužeb příp. jiných kulturních akci. Duchovní správa sídlí v přilehlé farní budově a od r. 2005 jsou Poběžovice sídelní farností pro ostatní sloučené farnosti.

 

 

DALŠÍ OBCE FARNÍHO OBVODU

 

MECLOV

Německý název Metzling.

Kostel svatého Michaela, archanděla.

Ves je doložena v roce 1115 jako majetek kladrubského kláštera. Plebánií se stává roku 1384, matriky jsou vedeny od r. 1605. Kostel je připomínán již v roce 1384, matriky jsou veden y od r. 1605.Kostel byl přestaven v 16. století a poté znovu v 18. století (věž byla zvýšená v roce 1725). K dalším úpravám došlo v 19tém i 20tém století.

Na starém hřbitově stála barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. S dřevěnou sochou sv. Jana. Kaple byla zbořena.

Kostel je pravidelně využíván pro konání bohoslužeb místní farní obce.

 

HORA SVATÉHO VÁCLAVA

Německý název Berg

Kostel sv. Václava

Obec se připomíná již r. 1239. V roce 1384 je kostel zmiňován jako farní, patřící do horšovskotýnského arcijáhenství. Později byla obec administrována augustiniány z nedaleké Pivoně. Farnost byla obnovena r. 1788, matriky jsou vedeny od r. 1680. Kostel má gotický presbytář a loď z 15. století se starší věží z druhé poloviny 14tého století, zbarokizovaný v 17tém století. Původní farní budova zmiňovaná v roce 1707 byla záreveň také školou. Po požáru v r. 1927 byla v roce 1932 nově postavena fara.

Kostel je bohužel ve špatném technickém stavu, ovšem i tak je pravidelně využíván pro konání bohoslužeb místní farní obce.

 

ŠITBOŘ

Německý název Schuttwa

Kostel sv. Mikuláše (zřícenina)

První zmínka o Šitboři je z roku 1248, kdy ves vlastní vladykové Prkoš a Protivec. Ve 13tém století náležela ves k majetku hradu Starého Herštejna a je nazývána Ujezdem. Plebanie byla zřízená v r. 1359 a až do roku 1787 byla přivtělena k pivoňskému klášteru. Matriky jsou vedeny od r. 1625.

Kostel je ze 14tého století, jednolodní a pravoúhlým presbytářem, barokizovaný kolem r. 1700. V letech 1990-1991 došlo k odstranění věžní báně, která hrozila zřícením. V roce 2004 byl kostel prodán za symbolickou částku městu. Zvony z kostela byly přeneseny do kostela sv. Jiří v Koutě na Šumavě.

V současnosti farní obecjiž neexistuje.

 

PIVOŇ (obec Mnichov)

Německý název Stockau

Kostel Zvěstování Páně

Bývalý klášter augustiniánů, založený v r. 1147 (první klášter augustiniánů na našem území), v r. 1420 zpustošen husity s nedalekým hradem Starým Herštejnem, vyhořel v r. 1573, pak přestavěn r. 1595. Značné škody utrpěl klášter v třicetileté válce při drancování Švédy (1641-1648). Pak přišla pro Pivoň doba rozkvětu, klášteru náleželo 12 vsí. Proto mohl být v r. 1666 postaven velký refektář, rozšířen původní kostel a postaveny ambity. Klášter byl obnoven v r. 1773, zrušen byl pak za Josefa II. R. 1785.

V roce 1800 prodán a využíván jako obytný objekt.  V roce 1843 přikoupen k poběžovickému panství. Po roce 1945 obsadila klášter Pohraniční stráž. Kostel v r. 1953 vyhořel, nová střecha byla postavena v r. 1968, mezitím se však zřítila klenba. Kostel byl v roce 2003 převeden na společnost vlastnící vedlejší klášter.

Kostel byl původně gotický, částečně zbarokizován r. 1686.

V současnosti farní obec již neexistuje.

 

RYBNÍK

Německý název Waier

Kostel sv. Anny

Lokalií je obec od r. 1786, farností se stává v r. 1856, matriky vedeny od r. 1784. Kostel byl postaven r. 1785, rozšířen v ro. 1827. V roce 1961 byl zbořen. Na místě původního kostela stojí dnes kaple.

Po druhé světové válce byl Rybník izolován v příhraničním pásmu. Původní zástavba včetně kostela byla zbořena a nahrazena objekty zemědělské velkovýroby.

 

MUTĚNÍN

Německý název  Muttersdorf

Kostel sv. Bartoloměje

Obec je doložena r. 1253, plebánií se stala v r. 1360. Matriky jsou vedeny od r. 1654.

Kostel je původně gotický ze 14tého století. Přestavba proběhla v 16. století. Věž byla upravena v r. 1687. Mezi lety 1707-1712 byla přestavěna loď a v 19.století byl kostel upraven. Pod kostelem je hrobka Vidršpergárů, která je v podlaze označena křížem. Gotický presbytář je vyzdoben středověkými freskami.

Bohoslužby se konají pravidelně.

                                                                                                        /Zdroj Kostely a kaple v domažlickém okrese, P. Kokaisl, P. Kokaislová, Nostalgie 2009/

 

 

 

 

Stránky z farní kroniky

Administratura, fara, děkanství v Poběžovicích

 

18. století

Roku 1725 byla v Poběžovicích zřízena trvalá administratura. Prvním administrátorem byl Jan Ignác Stossl od roku 1725 do roku 1743. V době od května do září 1730 byl zde kaplan Jan Josef Lehanka. Administrátor Stossl roku 1743 rezignoval a žil pak zde na faře a zastával tu pak v letech 1753-1754 místo kaplana. Byl velký dobrák a lidé neměli k němu prý mnoho ohledů. Farní louky a pole propachtoval a hospodářský stav administratury se za jeho působení zhoršoval. Nakonec byl pokládán i za pomateného. Zemřel náhle ve svém pokoji dne 1. února 1755. Pochován byl ve hřbitovní kapli sv. Antonína vpravo u okna.

I po zřízení samostatné administratury bydlel v přízemí farní budovy učitel. Pociťovalo se však velmi silně, jak je budova pro administrátora i učitele dohromady těsná. Naléhali proto duchovní správci na to, aby byla postavena samostatná budova pro školu. Došlo k tomu ale o hodně později.

Druhým administrátorem byl Jiří Adam Fischer a to od roku 1743 do roku 1746. Byl pilným a horlivým duchovním správcem. Jeho zásluhou byl zřízen oltář Bolestné Matky Boží po levé straně kostelní lodi.

Třetím administrátorem byl Jan Weniger od roku 1746 do roku 1768. Narodil se v Poběžovicích v domě čp. 9. Nebyl však oblíben u vrchnosti ani u měšťanstva a zakusil za svého působení v Poběžovicích dosti protivenství. Jako kaplani zde působili v r. 1751 Josef Praun, v r. 1752 a 1753 Josef Reiff. V letech 1754 – 1758 Erhard Liebermann, v roce 1758-1759 Jan Koc, od prosince 1759 Antonín Wutz, pak od r. 1760 Josef Bock, od r. 1761 Jan Froysloben a od dubna 1764 Dominik Stogbauer.

Administrátor Weniger žádal po smrti milovského faráře Reisera do Meclova, ale nepodařilo se mu to a dostal se tam až po smrti nového faráře Donglera v roce 1768, ale pobyl tam jen tři roky.

Jeho nástupcem v poběžovické administratuře byl Antonín Wutz od r. 1769. Tento byl rodák z Drahotína a byl v roce 1760 kaplanem v Poběžovicích a poté 7 let kaplanem v Horšovském Týně. Ač se snažil hospodářský stav administratury zlepšit, nedařilo se mu mnoho, protože bylo několik let příliš vlhkých a v roce 1772 hlad. Hospodářství administratury bylo také příliš zanedbané z dřívějška. Protože administratura neměla ani žádnou stodolu, zpachtoval si půl stodoly. Posléze stal se farářem v Meclově.

Kaplany byli v době jeho působení Dominik Stoglbauer a Václav Mehler, od 17. 5. 1772 druhý z nich sám stal se administrátorem. Založil farní kroniku do které zapsal rozsáhlé zápisy. Nebyl však zdráv, měl souchotiny a odešel proto roku 1788 z administratury a žil pak na odpočinku ve zrušeném klášteře pivoňském. Kaplanů se za jeho působení vystřídalo celkem sedm. Byli to: Josef Sommer, Štepán Mehler, Jiří Kilian, Auguston Grossmann a Václav Kilian. Kaplan Jiří Kilian dostal se z Poběžovic do Rybníka, kde mu vrchnost dala k použití dům a tam sloužil dne 5. 11. 1786 první Mši v kapli postavené před tím jedním z usedlíků. Byl také prvním lokalistou v Rybníku a dočkal se tam nejen vysvěcení hřbitova roku 1787, ale i postavení školy v témže roce a jejího otevření o dva roky později, dohotovení farní budovy 1789 a stavby kostela jehož základní kámen byl položen 8.5.1795. Zemřel 9. 11. 1798.

Za doby kaplana Mehlera v Poběžovicích došlo konečně také ke stavbě samostatné školní budovy zde. Tato byla postavena hned vedle fary, tam, kde nyní stojí dům čp. 55. Roku 1777 bylo započato s výkopem základů, vedením přípravných prací, dohledem na stavbu a vyúčtováním stavby pověřilo vrchnost, tj. Filip Vilém z Linker a Lutzenwichu, administrátora Mehlera. Ten také zapsal popis stavby do farní kroniky a zakreslil tam i plán nové budovy. Ke slavnostnímu otevření školy došlo 21.10. 1778.

Administrátor Mehler sestavil také chronogram , který byl napsán nad vchodem do této školní budovy a který zněl: AnnVM eXstxVCta s Chola VIDebItIs. Dne 9. 9. 1781 byla administratura povýšena na samostatnou faru a Václav Mehler stal se tak prvním poběžovickým farářem.

Za doby působení Mehlerova došlo i k události pro náš kraj významné, totiž ke zrušení pivoňského kláštera. Podle císařského nařízení z 12.1. 1782 bylo zrušeno během následujících sedmi let v Čechách 74 klášterů. Jmění pivoňského kláštera, který byl zrušen roku 1787 připadlo Českému fondu náboženskému od něhož koupil pivoňské panství r. 1800 v dražbě Leonard Stohr, doktor práv, zemský advokát a měšťan pražský. Klášter proměnil v zámek a klášterní kostel se tak stal kostelem farním.

19. století

Po odchodu faráře Mehlera stal se v poběžovicích farářem dosavadní kaplan Václav Kilian a to od 15.9.1788. Narodil se v Eisendorfu a dříve byl kaplanem v Kanicích, ale nechtěl tam zůstat neboť neuměl česky. Farářem v Poběžovicích byl do května 1796 načež odešel jako farář do Meclova. Po jeho odchodu byl v Poběžovicích prozatím jako administrátor Václav Suss, který se tu stal farářem od 6.5.1796 a byl jím až do dubna 1813. Před příchodem do Poběžovic byl kaplanem v Šitboři, rodem byl z Dobřan. Za jeho časů byli kaplany Theobald Payer, Jakub Adam, Pavel Brunner, Severin Jetter, Ubaldus Schmitz, Jan Preywisch, Vojtěch Neubauer, Jakub Wissbauer, pozdější farář, Vácav Flotl a František Scheeller. Druhá polovina kaplanování tohoto spadá již do časů Wissbauerova, který se stal farářem 17.7.1813. Jakub Wissbauer rodák z Kašperských hor narodil se 24.3.1784. Byl dne 25.10. 1835 raněn mrtvicí a zůstal pak již k vykonávání svých prací nezpůsobilý. Teprve r. 1837 mu však byla přiznána penze. Kaplany za jeho časů byli výše zmíněný František Scheller, Matouš Pangerl, Josef Steiger, Antonín Wolf a Václav Vítek. Posléze v lednu 1832 stal se kaplanem Jakub Skuhra, který byl pak administrátorem od června 1837 do září téhož roku, kdy se stal farářem.

Farář Jakub Konstantin Skuhra narodil se 17. 7. 1806 v Jindřichově Hradci. Za jeho času byly k Poběžovicím přifařeny Zámělič od Šitboře a Hvožďany od Hory sv. Václava. Když zemřel 28. 4. 1859 meclovský farář Matouš Pangerl, také někdejší poběžovický kaplan, stal se Skuhra farářem v Meclově. Zemřel 13. 11. 1862. Za jeho farářování byl roku 1857 rozšířen hřbitov o 90 čtverečních sáhů směrem severním.

Kaplanem byl za jeho doby Matyáš Simon, pak od srpna 1843 Jan Wagner a dále Jakub Stifter, který se stal po odchodu Skuhrově ode dne 22. 8. 1859 administrátorem a 28. 11. téhož roku farářem.

Do farní kroniky zapsal farář Skuhra soupis kaplí a křížů v jeho době ve zdejší farnosti stojících. Podle tohoto soupisu byla tehdy již Mariánská kaple v ulici k Šitboři. Byla udržována rodinou Regnerů. Na cestě do Ohnišťovic stála Prokopská kaple, kterou postavila roku 1830 Anna Kuttnerová. Ve zdi parku proti papírně byla již tehdy kaplička Ježíše, Marie a Josefa, která byla udržována držiteli papírny. U Bělovic stála kaple sv. Erasma, kterou udržovalo panství. Ve Vlkanově u dvora stál kříž, který udržovala vrchnost. Na místě, kde byli pohřbeni vojáci z Francouzské války za zámkem, byl tehdy dřevěný kříž. Kamenný pomník nejv. Trojice stál u domu čp. 91, byl postaven roku 1736 a patřil majitelům domu. Majetkem města byla z cihel postavená boží muka u cest k sv. Jiří, k Mnichovu, k Vlkanovu a Záměliči, zřízené pro prosebné dny a kamenný sloup u tzv. Uterlgraben. Tudy chodila prosebná procesí a průvody, je zaznamenáno z doby o něco pozdější v městské kronice: na sv. Marka ke kříži proti starému hřbitovu, odtud ke kříži v "Uterl", dále ke kříži na rozcestí pod nynějším nádražím a dále ke kapli v zámecké zdi proti papírně.

Nástupce Skuhrův, farář Jakub Stifter, se narodil v Horní Plané 29. 4. 1821. Byl vysvěcen 1. 8. 1846 a hned nato ustanoven kaplanem v Meclově. Působil od roku 1854 v Poběžovicích a stal se tu 11. 11. 1859 farářem, kterým pak byl až dokvětna 1863, kdy se stal farářem v Meclově. Zemřel 23. 12. 1875.

Jako kaplana měl Vincence Kariho, který se tu stal po jeho odchodu v květnu 1863 administrátorem. Zároveň byl při odchodu Stifterově dosazen do Poběžovic r. 1863 kaplan Bedřich Holub.

Farář Stifter připsal do farní kroniky tyto další kříže: kamenný sloup se železným křížem na cestě k Vlkanovu, patřící rodině Královcově, a druhý takový kříž na cestě k Tanzenmuhle, který postavila Anna Grossová, jakož i další v Záměliči, který postavil sedlák Mikuláš Riess a jehož udržování náleželo k domu čp. 7 v Záměliči. Kamenný sloup se železným křížem na pěšině ke Hvožďanům postavil roku 1864 sedlák z čp. 2 ve Hvožďanech. Jiný kamenný sloup s železným křížem postavil roku 1866 na cestě k Mnichovu Jiří Neid z Hvožďan, čp. 17, a další při cestě "am Grassigen Weg" postavil hrabě František Coudenhove na místě, kde roku 1865 blesk zabil člověka. Byl to čeledín Josef Rattay z Drahotína a byl zabit při orání.

Nástupce Stifterův, František Xaver Paule, narodil se v Priethalu dne 3. 12. 1804. Byl vysvěcen 25. 7. 1832 a ustanoven kaplanem v Meclově. Od roku 1842 byl administrátorem v Šitboři a od srpna téhož roku administrátorem v PIvoni a konečně farářem tamtéž. V srpnu 1863 byl pak ustanoven farářem v Poběžovicích a to až do své smrti dne 25. 4. 1871. Byl pochován na hřbitově blízko hlavního kříže.

Kaplan Bedřich Holub byl v Poběžovicích až do července 1867, poté byl tu kaplanem od srpna 1867 až do roku 1869 Josef Weber, pozdější farář, a od září 1869 Theodor Puchta, který stal se po smrti Paulově dne 25. 4. 1869 administrátorem, avšak farářem se pak nestal on, nýbrž předešlý kaplan Josef Weber a to od července 1871.

Farář Weber byl poběžovický rodák. Narodil se 25. 11: 1837. Jeho otec byl měšťan a zednický mistr, matka byla rozená Dietzková z čp. 6. Studoval gymnázium v Plzni a teologii v Č. Budějovicích. Byl vysvěcen 24. 7. 1864 biskupem Valeriánem Jirsíkem a poslán jako kaplan do Železné Rudy. Po působení jako kaplan v Poběžovicích se od roku 1869 stává farářem v Šitboři. Farářem poběžovickým byl jmenován v červenci 1871 a až do své smrti v lednu 1882 působil v úřadě. Byl pochován na hřbitově v rodinném hrobě blíže vchodu.

Kaplany byli za jeho působení Jiří Týkal a Jakub Weber.

Farář Weber připsal ve farní kronice kříž na cestě k Sedlci, který postavil Ignác Volkels z domu č.p. 23; železný kříž u tzv. "Papierschleife" u Mnichova, který patřil rodině Plenigerově z Hvožďan a kapli sv. Jana na mostě, která byla posvěcena roku 1880, ale po snešení mostu poškozeného velkou vodou, byla roku následujícícho postavena mimo most.

Po smrti faráře Webera byl tu od března do dubna 1882 Jan Ptáčník, načež od 24. 4. do ledna 1897 byl tu farářem někdejší kaplan Tomáš Pelnář. Ten se narodil 19. 10. 1844 ve St. Klíčově. Vysvěcen byl roku 1871 a ustanoven kaplanem ve Všerubech, kde byl tehdy farářem Jiří Kohout, rodem z Ohnišťovic. Od roku 1872 byl kaplanem v Poběžovicích, potom dán jako pomocník k churavému faráři Jakubu Stifterovi do Meclova a byl po jeho smrti v Meclov administrátorem. Od roku 1876 byl administrátorem v Šitboři, ještě téhož roku pak administrátorem v Rybníku a nakonec tamtéž farářem.

Až do roku 1884 byla "služba na kůru", kterou vykonával učitel, spojena i se službou kostelnickou, kterou ovšem ředitel kůru - učitel - vykonával placenými pomocnými silami.

Kaplany za doby Pelnářovy byli Jan Pravda, Václav Hojda, Vojtěch Siegmund, Evald Landschan, Josef Mauritz, který se stal od ledna 1897 po odchodu Pelnářově z Poběžovic administrátorem a od roku 1897 stává se farářem.

Farář Josef Mauritz se narodil v Prachaticích roku 1869. Byl vysvěcen v červenci 1894 a ustanove kaplanem v Poběžovicích. Zemřel 24. 5. 1902 a byl pochován na hřbitově vedle hlavního kříže.

Kaplany byli za jeho doby Josef Grossl, František Lex, Vavřinec Pux, Karel Balík a Václav Knetl, který se po smrti Mauritzově stal administrátorem. Knetl byl rodem z Buršic u Kolína. O kaplanu Karlu Balíkopvi se dovídáme z kroniky, že nebyl příliš oblíben a že byl Čech - tedy asi právě proto. Knetl byl administrátorem od 1. 9. 1902. Právě v době jeho administrování byl ve dnech 12. - 14. 8. 1902 postaven na novém hřbitově, tehdy právě zřizovaném, ústřední kříž, a dne 18. 8. 1902 byl položen základní kámen ke hřbitovní kapli. Téhož dne bylo započato s bouráním jižní kostelní věže, neboť dva dny před tím nařídila komise její snesení pro chatrnost a nebezpečnost.

20. století

Za administrování Knetlova byl tu kaplanem Jan Rypl. Dne 1. 9. 1903 stal se farářem Alois Simeth. Ten se narodil v Neuhofu u Nýrska, byl vysvěcen 1891 a poslán jako kaplan do Č. Krumlova, od roku 1893 byl kaplanem v Horšovském Týně. Za jeho působení v Poběžovicích byl již vysvěcen dne 1. 11. 1902 nový hřbitov a 19. 3. 1903 hřbitovní kaple. V srpnu 1903 bylo započato se stavbou kláštera a budova vysvěcena byla 6. 4. 1903.

Dnem 17. 9. 1906 byla fara povýšena na děkanství. Stalo se tak na základě výnosu Ministerstva kultu a vyučování z 30. 8. 1906.

Dne 7. 2. 1907 zemřel budějovický biskup dr. Martin Říha, který byl roku 1906 jmenován čestným měšťanem poběžovickým. Diplom byl mu odevzdán v říjnu 1906. Roku 1913 zemřela sestra Leontýna Lengertová po čtyřicetileté činnosti v klášterní škole a byla pochována na novém hřbitově nedaleko kaple.

Kaplany byli za doby Simethovy Josef Rypl, Jan Pátek, Dominik Šanda, Antonín Juránek. V těch dobách došlo v našem okolí k provedení nové kostelní stavby a to velké kaple sv. Markéty ve Vranově. Byla postavena nákladem Antonína Gortha z Vídně a posvěcena 18. 7. 1909. Antonín Gorth byl místodržitelský zřízenec v.v. žijící ve Vídni. Jeho matka byla Markéta, rozená Riessová, narozená ve Vranově jako dcera domkáře Jiřího Riesse, čp. 12. Gorth dal kapli postaviti podle slibu učiněného při smrti své matky. Plány zhotovil a stavbu prvedl zednický mistr Antonín Schropfer z Poběžovic za 6300 k. Oltářní obraz sv. Markéty a obraz sv. Augustina maloval vídeňský malíř W. Hampel za 550 k. Kapli posvětit 18. 7. 1909 pivoňský farář Pavel Zeman. Děkan Alois Simeth byl jmenován kanovníkem a odešel z Poběžovic 24. 7. 1916.

Kaplan Juránek byl ustanoven administrátorem a novým děkanem byl jmenován dosavadní farář pivoňský, někdejší kaplan poběžovický Dominik Šanda. Tento narodil se v roce 1880 v Černovski v okrese prachatickém. Od roku 1912 stal se administrátorem v Šitboři a pak farářem v Pivoni. Děkanem v Poběžovicích byl až do své smrti 20. 4. 1937. Je pochován na novém hřbitově u hlavního kříže.

Za časů Šandových byl tu kaplanem Antonín Říha, Jan Pičman a Jan Thema, který po smrti Šandově byl administrátorem. Po odtržení pohraničí administroval i faru v Meclově. Znelíbil se pak nacistům a po zákazu vyučování na škole, který mu vydali v létě 1940, byl přemístěn do Šitboře a 15. 2: 1941 zatčen. Od 15. 10. 1940 byl ustanoven Jan Jiří Welsch, rodák z Holandska, který jako příznivec nacizmu se přihlásil do služeb v Německu a byl na podzim roku 1939 dosazen do Meclova, odkud pak přešel do Poběžovic. Zde byl až do roku 1943, kdy odešel do bamberské diecéze. Poté administroval Poběžovice šitbořský farář Maurer až do listopadu 1944. Pak přišel z Vídně začátkem prosince 1944 dr. Matheus Barfussler, který odtud utek do Německa v první polovině července 1945. Jan Théma, vrátivší se z koncentračního tábora, vypomáhal v tu dobu na farě v Semněvicích a byl pak ustanoven administrátorem v Poběžovicích od srpna 1945. Administroval zároveň i fary v Šitboři, Hoře sv. Václava, Pivoni a Rybníku.

Po osvobození vlastni Spojenci v květnu 1945 vrátil se tedy do Poběžovic J. Thema z koncentračního tábora. V roce 1948 zde bylo biřmování. Předtím byla opravena střecha kostela.

V roce 1953 v červnu byl J. Théma přeložen do Hořšic a fara zůstala neobsazena do září 1953. Duchovní správu vykonával vikář ze Staňkova a farář z Újezdu sv. Kříže. Od září 1953 do konce listopadu 1954 zde byl ustanoven administrátorem Jan Vanák. Od 1. 12. 1954 byl ustanoven administrátorem P. J. Jindra, kněz kongregace Petrinů. V roce 1965 byla provedena oprava věže, která byla v havarijním stavu. Oprava stála 64 000,- Kčs, které věnoval KNV v Plzni. V roce 1967 byla opravena fasáda kostela, dány okapy, nový přívod el. energie, to vše za téměř 40 000,- Kčs. Po odchodu pana faráře Jindry byl ustanoven administrátorem František Kaplánek a ve službě zůstal až do roku 1999 (dnes farářem v Milavči), kdy administrování farnosti převzal Pavel žák, který se stal později také farářem. Od září roku 2011, kdy odchází P. Žák na vlastní žádost do pražské arcidiecéze, je ustanoven administrátorem P. Mgr. Michael J. Špán, kněz benediktinského arciopatství v Praze Břevnově a kaplan Vězeňské služby v Plzni Borech. V říjnu 2014 se vrací zpět do pražské arcidiecéze a od listopadu 2014 je farnost spravována z ŘKF Klenčí pod Čerchovem, P. Liborem Bučkem, administrátorem.

Od 1.června 2019 administrátorem farnosti je P. Miroslaw Gierga, farář v Domažlicích

 

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode